Všechny vás moc zdravím na mém novém webu a novém blogovém příspěvku. Ráda bych se s vámi podělila o události posledních pár dní, abyste byli v obraze a věděli, proč jsem ještě nebyla schopna zprovoznit svůj nový web a co mi tak dlouho trvá.

Kdo má dítě či děti, předpokládám, že ví, jak to chodí. Něco si naplánujete, snažíte se držet nějakého „plánu“, ale stane se, co je nevyhnutelné – plán se změní.

V našem případě je to momentálně proto, že Eli onemocněl (nejspíš 5.nemocí, ale to je jen takový můj odhad). Naštěstí je téměř stále zdravý, takže když se objeví taková nepříjemnost, jako horečky a nepříjemný pocit, jediné, co chce je, abych s ním byla v kontaktu, nejlépe 24hod denně. I v noci si hlídal, zda vedle něho ležím, případně nejlépe jsem ho musela držet. Což vůbec není standardní, tím pádem o to více je mi jasné, že mu není dobře a potřebuje potulit a kontakt, který je pro něho bezpečím a útočištěm.

Když mu nebylo dobře v pátek a stále se dožadoval mého fyzického kontaktu, samozřejmě, že se mi to „nehodilo“. Na druhou stranu jsem si řekla, že nemá cenu s touto situací bojovat, ale využít ji pozitivně a k tomu, abych zastavila a odpočinula si také a když budu v pohodě a ne ve stresu, pomůže to i Elijovi k rychlejšímu uzdravení.

Četli jsme si knížky, podívali se na pohádky, také spal. No a tak to pokračovalo celý den v sobotu. V noci jsme se nevyspali moc ani jeden, protože on byl v jednom ohni a ani prášky na snížení horečky na moc dlouho nezabíraly. Opravdu vážně jsem přemýšlela nad tím, že ho vezmu na pohotovost, pokud ta horečka neodezní.

Naše rodina – tak nějak to vypadalo během nedělního dopoledne. Nick se snažil Elije rozesmát a tak si nechal stát jedno z jeho autíček na hlavě 🙂

V neděli ráno se však vzbudil už bez horečky a i kdy ještě ráno nebyl úplně v pohodě, raději jsem se ho zeptala, jestli je v pořádku, že bych ho vzala do nemocnice na vyšetření, jestli to není nic vážného, což dost rázně odmítnul. Nacítila jsem se tedy na tu celou situaci a jeho samotného a neměla jsem už tak neklidný pocit, jako v sobotu večer a intuice mi říkala, že bude mnohem příjemnější a prospěšnější ležet v pohodičce doma, pít čajíky, číst si knížky, mazlit se a nevysedávat někde ve studené čekárně, kdo ví, kolik hodin, než by na nás přišla řada ten stres, který by tam prožíval nejen on, ale i já, by v podstatě uškodil celé situaci asi mnohem víc. Tak jsem si řekla, že ho budu sledovat a uvidíme.

Během dne se jeho stav rapidně zlepšuje. Už i hrát by si chtěl, což je největší známka toho, že mu otrnulo a cítí se lépe. To je opravdová úleva a tak mám teď konečně trochu času napsat tento nový článek a také malinko poupravit různé maličkosti, které ještě potřebuji předělat na webových stránkách.

Připravuji také nová videa, kde chci s vámi sdílet tipy a triky, jak vypadat lépe na fotografiích anebo také, jak zlepšit vnímání sebe sama a svých blízkých díky 5 jazykům lásky.

Bude pro mne velice přínosné, když mi napíšete do komentářů, o čem byste rádi ode mne slyšeli a já se budu snažit, aby připravované blogové příspěvky odpovídaly tomu, o čem máte zájem číst.

Přeji vám krásný den,