Vždy jsem milovala umění. Byla jsem velmi kreativní a vždy něco vymýšlela, tvořila, kreslila. Moje nejlepší kamarádka a já jsme byly neoddělitelné. Dělaly jsme všechno společně. A protože byla tak skvělá malířka a já nebyla, vždy mě to frustrovalo. Měla jsem vizi, jak by měl nějaký obrázek vypadat, ale nemohla jsem ho „dát na papír kreslením“. Všechno se změnilo, když jsem poprvé vzala do ruky fotoaparát.

Byl to jen jednoduchý filmový fotoaparát, který měla moje kamarádka. Nic zvláštního. Ale hrály jsme si (když jsme měly film), fotily se navzájem, další lidi a také přírodu. Bylo pro mě frustrující vidět, že pokaždé, když požádám lidi, aby mě vyfotografovali, bylo nad mou hlavou celá obloha a uříznuté nohy, nebo něco jiného a podstatného, ​​co jsem na obrázku chtěla mít, chybělo. Na druhé straně mě lidé vždy velice chválili za mé fotografie.

A pomalu, ale jistě jsem začínala vnímat, že mám dar a mohu ho sdílet s lidmi, protože ne každý může pořizovat krásné fotografie. Stejně jako jsem nemohla nakreslit dokonalý obrázek, který jsem chtěla. Když jsem konečně ušetřila peníze za svou letní brigádu, koupila jsem svou první „skutečnou zrcadlovku“. Byl to jen starý foťák na film, ale já jsem byla naprosto nadšená a začala si hrát a učit se všechny možné technické důležité informace o foťáku a fotkách. Po návratu z Anglie, kde jsem žila několik let, jsem potkala svého bývalého přítele, který je fotograf a děkuji mu, že mne naučil vše, co sám věděl a uměl.

Našla jsem partnera a mentora pro svůj koníček a moje životní láska našla novou podobu. Nerada chodím do školy, takže mít osobního mentora, který mě naučil vše, co věděl, byl pro mne nejlepší způsob, jak se naučit co nejvíce. Začala jsem cvičit s rodinou a přáteli a to se rozšířilo na jejich přátele a další lidi. Zatímco jsem pracovala jako asistentka v kanceláři, budovala jsem si důvěru a kontakty klientů a zlepšovala jsem své dovednosti. Také jsem posledních 6 let byla vedena online úžasnou mentorkou SUE BRYCE (je fotografka a mentorka podnikatelů).

Nejen fotografování, ale i dovednosti, jak pracovat s lidmi. Vystudovala jsem obchodní akademii, která se mi nelíbila, ale když jsem zjistila, že to všechno zapadlo do sebe spolu se studiem psychologie, že zachycení lidské podstaty a projevení krásy uvnitř je moje životní vášeň a poslání, jak mohu lidem pomoci, vše najednou dávalo smysl.

Bylo to mnoho let práce a budování mého podnikání, které souvisí se sebepoznáváním a vlastní hodnotou. A tak jsem se nakonec po mnoha letech získávání zkušeností a práce stala fotografkou.

Neměnila bych za nic na světě. Věřím, že jsem našla něco, co mohu dělat po zbytek svého života a vždy se učit něco nového, zajímavého, potkávat nové lidi, zlepšovat samu sebe a být lepším člověkem. Cítím velké požehnání za tento životní dar a důvěru všech lidí, kteří si mne zvolí pro zachycení jejich portrétů a důležitých životních okamžiků.