Dnes jsem si domluvila konzultaci u Výživové poradkyně Timony, pracující pro NUTRIADAPT na Praha 9. Nedozvěděla jsem se tam žádné příznivé zprávy 🙂 Poměr tuku a svalů v těle odpovídá zhruba tak na 61letou ženu.. A to mi přijde docela alarmující, při mém věku necelých 38let. Tak je na čase s tím něco dělat..

Už delší dobu přemýšlím nad tím, že pokud chci změnit svou vizáž, musím být ochotná změnit své každodenní návyky. Jsem připravená? To nevím. To se teprve uvidí.

V minulosti jsem již zkoušela bezpočet různých zaručených diet, zaručených postupů, zaručených návodů. A nic zatím nekliklo a nefunguje dlouhodobě. Jediné, co to mělo zatím u mne za účenek bylo, že jsem vždy něco zhubla, ale do pár týdnů jsem to měla zpět a něco i trochu navrch. Vím, že nejsem ochotná naprosto přestat jíst cukr a vzdát se doživotně sacharidů (jak to je v dnešní době dost módou například s paleo anebo keto dietou). Jenomže mi to nepřijde, že je to pro mne.

Stejně mi ten můj vnitřní hlásek našeptává: Všechno přiměřene. Jez dopolosyta, pij dopolopita a hýbej se. Nerozptyluj se u jídla a soustřeď se na dlouhé rozkousávání a vychutnávání si každého sousta. Problém se mnou však je, že jsem v nějakém začarovaném kruhu, kde jsem nebyla schopná se uvést do toho pravidelného pohybu. Myslím totiž, že už jsem konečně přišla na to, že nejím nijak prasácky ani nezdravě. Naopak, většinou jím docela dost zdravě, nic si nepřislazuji (ani kafe, ani čaj), když jím bílý jogurt s ovocem a oříškami, jako „sladidlo“ použiju rozmačkaný banán a borůvky a jako ochucovadlo skořici. Jednoduše ale budu potřebovat zase začít praktikovat radu, kterou mi kdysi říkal můj bývalý přítel: Když jíž, tak jez, když si čteš, tak čti, když myješ nádobí, tak myj. Prostě a jednoduše, že by se člověk neměl snažit dělat multi tasking, ale naopak, když něco dělá, soustředit se na to. Ono to jde mužům všeobecně lépe a jednodušeji než ženám. Myslím, že my, i jako matky, jsme trochu jinak nastavené. Ale stejně zjišťuji, že zvlášť u toho jídla je to mega důležité. Mám totiž tendenci se odfkláknout a jíst pak u počítače, protože nemám přeci čas jen jíst a musím u toho dělat ještě něco jiného. Mám však pocit, že právě proto jsem v takové nakynuté fázi, v jaké jsem byla jen v době těhotenství a to jsem se také necítila bůhvíjak.. ale aspoň jsem v tom bříšku měla obří mimčo.. teď tam mám jen spoustu tuku a nafouklé vnitřnosti.. Je potřeba se začít hýčkat a dávat si lásku a pozornost právě i v podobě času  na jídlo a vychutnávání si, co jím.

Také je poslední dobou problém (když už jsem opravdu brutálně upřímná sama se sebou i vámi), že se moc nehýbu a tudíž tělo nemá potřebu něco zásadně měnit. A jelikož mě začalo bolet koleno při vycházení schodů (v čínské medicíně to značí oslabenou dráhu ledvin – což docela odpovídá mému momentálnímu stavu) a určitě nepomáhá, že mé tělo nosí navíc váhu, která ho zbytečně zatěžuje. Už toho bylo dost. Je potřeba najít rovnováhu a začít se hýbat, abych se pak měla i větší motivaci lépe stravovat 🙂

Domluvila jsem se tedy s mou sestřičkou, která žije nedaleko od nás, že spolu budeme chodit každé pondělí na jógu. Aneb jak se říká: Accountability is key. Volně bych to asi přeložila, že když se domluvíte s někým jiným, že půjdete spolu cvičit, spíš to nezrušíte a půjdete, protože ten druhý s vámi počítá a vy s tím druhým. A také začnu chodit plavat. Už dlouho jsem neplavala a jelikož je to jeden z mých nejoblíbenějších pohybů, které vnímám jako pohodový, radostný a nezatěžující, je to ideální. Hlavně chodit pravidelně. Když zachováme řád, řád pak zachová i nás. To už jsem se v životě také naučila.

A proč to píšu? No.. protože je to i takové veřejné doznání, že se sebou potřebuji něco dělat a věřím, že mne podpoříte a budete mi fandit a to se také počítá a povzbuzuje to 🙂

Děkuji za váš čas a že jste si můj příspěvek přečetli až do konce a přeji vám nádherný den!

S láskou,

PS: Naštěstí, oproti dřívějšku, vím, že mi to sluší, ať nosím jakoukoli velikost. Dříve jsem si totiž pořád myslela, že nejsem dost hubená, protože jsem nenosila velikost XS (s mým větším poprsím jsem ani neoblékla často S, ale musela jsem si kupovat M a to mi přišlo mooooc obří!!) No.. jak je ta perspektiva zkreslená, o tom zas příště napíšu třeba příště.